9.4.2014

Můj první půl maraton – Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

Publikováno v Běhání Od Tomáš Matonoha v 9.4.2014

Nikdy jsem nebyl v běhu vytrvalý. Na střední škole mi dělalo problém uběhnout 4 km, což jsem běžel stylem chůze. Během vysoké školy jsem však začal chodit do posilovny a řekl jsem si, že i běhat by nemuselo být špatné a že tím zlepším i svou vytrvalost (tedy spíše začnu budovat). Postupně jsem začal vybíhat do lesa na Svatém Kopečku. Nejdříve to byl indiánský běh (např. 2 minuty běh a 1 minuta chůze), až jsem nakonec uběhl celou trasu bez zastávky. Takto jsem běhal několik měsíců třikrát týdně většinou 30 – 45 minut.

Z lesa do města

Později jsem k tomu přidal po běhání i malé cvičení (dřepy, kliky, angličáky atd.), ale vydrželo mi to jen chvíli. Běhání na Sv. Kopečku mělo výhodu okolní přírody a běhání v lesním prostředí na zpevněných i nezpevněných cestách. Po přestěhování do města jsem ale musel začít běhat převážně po asfaltu a zpevněných cestách. Ale zvykl jsem si.

Půl maraton

Na olomouckých NET srazech, kam pravidelně chodím, jsem potkal několik kamarádů, kteří taky běhají. Dnes spolu chodíme nepravidelně běhat. Netrvalo dlouho a odhodlal jsem se k přihlášení na půl maraton v Olomouci. Před koncem roku 2013 jsem se ale ještě vyhecoval a přihlásil se na půl maraton do Prahy, který se koná na začátku dubna. Díky teplotám v lednu a únoru se mi podařilo chodit běhat během téměř celé zimy s občasnými přestávkami.

Sportisimo 1/2Maraton Praha 2014

Necelý měsíc před tímto půl maratonem jsem si ve městě zaběhl 12 km (v totálním protivětru) a dva týdny předem necelých 16 km (celou dobu v dešti). To byla zatím moje nejdelší uběhnutá vzdálenost. Naběhané kilometry si mimochodem měřím pomocí mobilního telefonu s GPS. Vyzkoušel jsem aplikaci RunKeeper, která má sice přehledné prostředí a pěknou grafiku, ale na konec jsem zůstal u Runtastic. Časem ale chystám vyzkoušení i jiných aplikací a sepsání malého testu.

Asi měsíc před půl maratonem mě začla trápit vnitřní strana lýtek, která při běhání hodně bolela. Byl jsem na masáži, po které se bolest zmírnila, ale po několika bězích se opět dostavila. Nakonec ale polevila. Aby toho nebylo málo, tak týden před půl maratonem jsem cítil bolest uvnitř pravé nohy na vnější straně. Běh jsem musel asi v půlce přerušit a jít chvíli pěšky. Noha nakonec bolela tak, že jsem den poté ještě kulhal.

Při posledním tréninku ve středu už byla bolest menší, ale v plné síle se projevila až po doběhu, kdy jsem opět na nohu kulhal. Ve čtvrtek jsem šel opět na masáž, kde mi to masér pořádně promasíroval. Docela jsem se ale bál závodu, aby mě noha nezačla bolet v půlce, protože to by zřejmě byl můj konec.

Den D

Půl maraton se konal v sobotu 5. 4. 2014. Do Prahy jsem dojel už v pátek, abych si odpoledne vyzvedl své startovní číslo 8215. V maratonském expu v Národní Galerii jsem čekal frontu, ale překvapivě vše proběhlo velmi rychle.

V sobotu ráno jsem posnídal mléčnou rýži, vypil šťávu z červené řepy (prý zlepšuje výkonnost), nachystal si všechny věci do obdrženého batohu (taková lepší igelitka) a vyrazil na náměstí Jana Palacha u Rudolfina. Start byl ve 12 hodin, ale pro jistotu jsem byl na místě asi o půl jedenácté. V davu běžců z metra jsem se dostal až do technického zázemí.

Vše bylo perfektně zorganizováno a připraveno. Cestou v technickém zázemí jsem se tedy v šatně převlékl, hned za šatnou odevzdal batoh do úschovny a pokračoval směrem do svého koridoru.

Po ohlášení startu jsem za zvuků Vltavy čekal zhruba 5 minut, než se dav vůbec pohnul vpřed. Opravdový rozběh nastal až těsně před startem. Celkově zabralo doběhnutí ke startu celých 10 minut z mého koridoru. Atmosféra celého závodu byla nepopsatelná. Davy fanoušků kolem závodní tratě v centru byly nekonečné.

Od samého začátku se mi běželo velmi skvěle. Celý závod jsem si dokonale užíval. Zhruba v půlce závodu jsem se zachytil za jednu běžkyni, za kterou jsem běžel asi 5 – 6 km, než mi na občerstvovací stanici utekla (pil jsem pomalu). Kritický byl ale 18 – 19 km, kdy jsem po výběhu z Těšnovského tunelu najednou ztratil rychlost a začal jsem cítit blížící se křeč do pravé nohy. Naštěstí jsem s sebou měl ampulku MagnesLife, kterou jsem ihned vypil. To mě zřejmě zachránilo a pokračoval jsem dál. Na posledním kilometru mi opět dodali sílu roztleskávačky na trati a fandící diváci.

Do cíle jsem doběhl v reálném čase 2 hodiny 1 minuta a 38 sekund. S tímto časem jsem na můj první půl maraton hodně spokojený hlavně díky celkově velmi skvělému běhu a atmosféře závodu. Bolest jsem po celou dobu naštěstí žádnou necítil.

Po doběhnutí do cíle jsem odevzdal čip, dostal medaili, termoizolační fólii, napil se, dal jsem si nachystaný banán a pomeranč a pokračoval dále. Cestou jsem si vyzvedl batoh a vydal se ven k rodině. Po krátkém odpočinku jsem si musel vystát frontu na vyrytí času na medaili. Mezitím jsem využil masáž zdarma a po vyzvednutí medaile jsem si dal Toi-Toi sprchu, která mě docela překvapila (nikdo tam nebyl a tekla dokonce teplá).